Ahoj, ahoj a ahoja!

Moji milovaní čtenáři, jak jste si všimli, jsem po delší době opět zpátky - a kupodivu i schopná produkovat nějaké ty věty dávající dohromady odstavce. Není to tak často a tak rychle, jak bych chtěla a jak byste si zasloužili.

Jste totiž úžasná banda lidí. Každý komentář potěší a občas, jako třeba teď, jsou tyhle stránky moje skvělé útočistě, za což vám velice děkuji.

Každopádně, necháme za sebou slzavé údolí, nasypu si popel na hlavu (výjimečně sundám tu helmu, kterou si sem beru vždycky s sebou) a pustíme se zase do tvorby, co vy na to? Mám ale podmínku... žádný tanky, střelné zbraně, nože, sekery a plamenomety. A hůlky a kotlíky a cokoliv, čím by se dal někdo (já) zranit, necháte v šatně za dveřmi, ok?

Ano, Kniha mrtvých je prozatím odložena. Nebude u ledu ale věčně, slibuju. Jen jsem přišla o osnovu a musím vymyslet znovu závěr. Štístko, že ty další dvě si pamatuju z hlavy, co? 

Och, a pár slov na závěr... vzkaz těm lidičkám, co mi sem házejí odkazy na půjčky a podobné záležitosti:

NEDĚLEJTE TO
VÁŽNĚ, VÁŽNĚ A VÁŽNĚ NE.

Musím to potom všechno prohledat a promazat, a to je opravdu při mých časových možnostech poněkud... hm, otrava. 

Hej hou, trpaslíci jdou... Och, trefí někdo, odkud je titulek tohohle článku? :D

Zdraví Pecka ;)

Nebijte mě! Mrzí mě to, ale dochází mi volný čas. Je ho tak málo, že je prakticky neexistující. A když už mám chvilku volna, kdy nemusím nic konkrétního dělat, tak se můj mozek tváří jako čerstvě našlehané jablečné pyré :D
V takové formě by ode mě bylo vyloženě neuctivé pokoušet se formulovat myšlenky v nějakou přijatelnou kapitolu, za kterou bych se nemusela stydět. Nemluvě o tom, že mám technické problémy s pc a v nejbližší době, zítra, jde k panu doktorovi. Jestli nepřežije, jsem nahraná... ale snad bude všechno ok :) Prozatím se vyhýbejte prodejnám kotlíků.... ano, i těch gumových. A ne, Nevillovi si o ně vážně neříkejte - kdybyste mě trefili jeho kotlíkem, nejspíš bych to nepřežila. Kdo jen ví, co tam namíchal...
Jo, a vydírat Zmijozely není dobrej nápad. Někteří nejmenovaní by si měli dát bacha, aby si Severus nevyšťoural vlastní kompromitující materiál. :)
Lov na Pecku tímto oficiálně prohlašuji za ukončený - kapitola by se za těch nejpříznivějších okolností mohla objevit v neděli. Hawgh, domluvila jsem.

Nazdárek, lidičky :) omlouvám se, jestli jsem vás vyděsila, mrzí mě to. Jsem naživu a stále při relativním duševním zdraví, nicméně jsem musela řešit takovou existenční krizi. Nebudu zabíhat do podrobností, ale bylo to o hubu.
Znáte tu situaci, když se díváte na televizi nebo čtete knížku a opravdu se vcítíte do člověka a toho, co prožívá? Ale přitom víte, že se vám nic podobného nemůže stát. Chyba. Vážně může. V jednu chvíli je všechno v relativní pohodě, a najednou jste na dně a ani ne vaší vinou. Najednou stojíte na křižovatce a říkáte si, tohle je snad vtip! Vybrat si bláto nebo louži? A on není. Pěkně depresivní představa do budoucnosti :D
Momentálně netuším, co bude. Každopádně, vaše Pecka žije, myslí a jestli všechno půjde dobře, bude i dál psát, pokud na mě nezanevřete kvůli ne tak častému přidávání. A mám skutečně vážné podezření, že atmosféra v kapitolách ztěžkne, i když se pokusím to omezit:D
Mějte se, Pecuš.

... aneb, zase jsem se rýpala ve vzhledu

Včera večer jsem četla krátkou povídku o Minervě McGonagalové... dočista mě nadchla a já si řekla: Hej, to je skvělé! Dává to smysl! A proč jsem nad tím nikdy nepřemýšlela? Odpověď je jednoduchá. McGonagallová je ten typ charakteru, který má svou roli a té se drží. Nikoho už nezajímá, proč to dělá, jak se dostala do té situace a co má s Brumbálem... Má svoje místo a tam patří.
Ale třeba zrovna já nemám moc ráda černobílé postavy. Když je někdo svině, musí mít důvod... takže. Napadlo vás někdy, proč Barty Junior skončil jako Smrtijed? Jestli třeba Bella byla psycho odjakživa? A proč mladší Brumbál má tak blízko ke kozám a co to s nima sakra má?!
Mrkněte se na rubriku Ve stínu... Protože já se začínám o tohle všechno zajímat :D